Taxametr místo paušálu: jak se připravit na účtování AI podle spotřeby
Copilot Cowork v polovině června přinesl měřenou spotřebu za používání umělé inteligence do běžného prostředí M365. Cowork ale není první a Microsoft není zdaleka sám – posun od plošných předplatných k účtování (či doúčtování) za spotřebu probíhá napříč trhem už od minulého roku. Pro ty, kdo používají Copilota či jiné AI služby nejpokročilejším způsobem, to mění pravidla, podle kterých se plánují náklady na umělou inteligenci.
Předplatné za AI jsme si zvykli platit podobně jako paušál za mobil: pevná měsíční částka, o kterou se po zaplacení dál nestaráme. Je to éra, která se přinejmenším pro náročnější uživatele rychle chýlí ke konci. S tím, jak se umělá inteligence posouvá od chatbotů, kterým klademe jednotlivé otázky, k agentům, kteří samostatně zpracují celou úlohu, mění se i způsob, jakým se za takto odvedenou práci platí. Místo jistoty paušálu začíná v pozadí tikat taxametr.
Nejviditelnějším signálem pro uživatele M365 je zmíněný Copilot Cowork. Microsoft ho 16. června 2026 uvolnil do celosvětové dostupnosti a spolu s ním přinesl běžným uživatelům něco nového: účtování podle skutečné spotřeby. Cowork není další chatbot – je to agent, který převezme složitější, déle běžící úkol, sám prochází vaše dokumenty a systémy, volá potřebné nástroje (podle nastavených pravidel a politik, pochopitelně) a vrátí hotový výstup, nejen návrh.
Z počtu lidí na množství práce
Dosud platilo jednoduché pravidlo: koupíte licenci Microsoft 365 Copilot (plná cena kolem 30 dolarů na uživatele měsíčně, v ČR se liší dle smlouvy) a v rámci tzv. férového užívání používáte Copilota tak, jak chcete. Cowork přidává novou nákladovou vrstvu: Licence zůstává, ale samotnou práci agenta platíte navíc v jednotkách, které Microsoft nazývá Copilot Credits. Cenu každé úlohy určují čtyři veličiny: jaký model byl použit, kolik dat agent musel načíst z vašich systémů, kolik nástrojů zavolal a jak dlouho běžel. V režimu platby dle spotřeby stojí jeden kredit jeden cent (dolarový) – kdo se zaváže k objemu předem, dostane slevu.
Co je vlastně takový kredit nebo token? Zjednodušeně jednotka práce, kterou model odvede. Čím delší text zpracuje, čím víc vašich dokumentů prohledá a čím víc kroků udělá a čím delší či složitější výstup (text, tabulku, graf, slajd, obrázek) připraví, tím víc jich „spotřebuje". Rozdíl oproti paušálu je zásadní: účet není dán počtem licencí (uživatelů, kteří AI mají k dispozici), ale množstvím práce, kterou skutečně vykoná.
Není to jen Microsoft a není to jen o programování
Mohlo by se zdát, že jde o jakousi okrajovou zvláštnost, výstřelek. Nejde. Přechod od pevného předplatného ke spotřebě je trend, jdoucí napříč trhem už od minulého roku, a lze jej pozorovat nejen ve světě programátorů, ale také u agentů napojených na firemní data – tedy tam, kam nejspíš častěji míříte i vy, nebo vaši zaměstnanci.
„Historickou“ ukázkou z vlastní stáje Microsoftu je Copilot Studio, nástroj, s nímž se většina běžných uživatelů M365 nejspíš nesetká, slouží pro sestavování vlastních agentů nad daty. Ten je v kreditech účtován už od září 2025, přičemž jeden dotaz může podle složitosti spotřebovat od jednoho do více než sta kreditů (při současném kurzu tedy od asi 20 haléřů po víc než 20 korun). Mimo Microsoft platí totéž: Salesforce u svého agenta Agentforce přešel od dvou dolarů za konverzaci (i to tedy byla spotřeba) k účtování zhruba deseti centů za jednotlivou akci. HubSpot, který cílí přímo na menší firmy, od dubna 2026 účtuje výsledek – půl dolaru za vyřešenou konverzaci, dolar za doporučený obchodní kontakt. I platba „za výsledek“ je ale jen jinou formou platby za spotřebu. Kreditové a výsledkové modely zavádějí i Intercom, Zendesk nebo Sierra.
Že nejde o krátkodobou módu, potvrzují analytici. Gartner očekává, že do roku 2028 se podstatná část uživatelských interakcí přesune k agentním rozhraním, a to podle něj nastartuje „nové obchodní modely a cenové struktury". Ještě ostřeji to analytici pojmenovali na začátku července 2026, když upozornili, že stovky miliard dolarů dosavadních výdajů za podnikový software jsou ohroženy a dodavatelé se budou muset posunout od ceny za přístup a za uživatele směrem k ceně za výsledek. Zdviženým prstem je pak scénář, v němž analytici varují, že náklady na AI mohou u programátorů, kteří agenty při programování používají, do roku 2028 překonat jejich mzdu.
Zdraží tedy AI?
Nejčastější otázka zní: zdraží nám tím umělá inteligence? Odpověď není tak docela přímočará. Jednotkové ceny – za token, za akci – dlouhodobě klesají a modely jsou tedy teoreticky levnější než dřív. Účty nicméně rostou. Důvod je dvojí: prudce roste spotřeba, protože z chatbota, kterému položíte jednu otázku, se stává agent, který kvůli téže věci udělá desítky kroků, a zároveň se blížíme ke konci dotované éry podstřelených paušálů.
Pro malou (ale i velkou) firmu nemusí být problémem jen samotná rostoucí cena, ale zejména cenová nepředvídatelnost. Účet, který jeden měsíc vyjde na pár stovek a jiný na pár (desítek) tisíc, je pro většinu podniků a organizací noční můrou. A protože z „lehkých" uživatelů se rychle stávají „těžcí", bude tu spíše růstová tendence. Ve střední Evropě navíc může extrémní situace, kdy stroj vyjde dráž než člověk, který jej používá, nastat dříve než na západ od Aše.
Jak udržet taxametr na uzdě
Dobrá zpráva je, že spotřebu lze řídit a nástroje na to už existují. Několik zásad, které dnes dávají smysl jak pro běžnou kancelářskou agendu, tak pro agenty postavené nad CRM či ERP:
- Zapínejte cíleně. Cowork je ve výchozím stavu vypnutý; správce rozhodne, kdo a k čemu ho dostane. Neotvírejte dveře dřív, než umíte hlídat útratu.
- Nastavte stropy a upozornění. Limity útraty i výstrahy jdou definovat na úrovni celé firmy, skupiny i jednotlivce.
- Volte model podle úlohy. Jednoduché a časté věci zvládne menší, levnější model – ten nejsilnější v „nejvyšším“ nastavení si šetřete na složitá zadání či klíčové výstupy.
- Hlídejte kontext. Nekrmte agenta vším, co máte po ruce. Čím míň zbytečných dat mu naložíte, tím míň kreditů spotřebuje – a často i tím přesnější je výsledek.
- Sledujte spotřebu podobně jako cloud. Stejná disciplína, jakou si firmy osvojily u cloudových účtů počítaných za spotřebu, platí i tady: měřit, přiřazovat k nákladovým střediskům, pravidelně revidovat.
Jsou uživatelé M365 ve výhodě?
Tím se dostáváme k otázce, která zajímá každého, kdo už v ekosystému Microsoftu, ať jde o M365 nebo D365, žije, nebo má v plánu do něj naplno vstoupit: budu mít ve světě AI taxametrů nějakou výhodu oproti těm, kteří používají samostatné AI modely? Věříme, že přinejmenším ve třech ohledech spíš ano.
Za prvé, interní agenti, které používají zaměstnanci s licencí Microsoft 365 Copilot, jsou a do budoucna nejspíše i budou v rámci férového užívání (FUP) účtováni paušálně – nespotřebovávají kredity. Pro běžnou kancelářskou produktivitu jsou tak jejich přínosy a možná úspora reálné.
Za druhé, agent postavený nad Microsoftem má vaše data přímo po ruce – v SharePointu, OneDrivu, Dataverse za Dynamics – a nemusíte kolem něj stavět vlastní vyhledávací a integrační aparát. Není to detail: celý trh se dnes shoduje, že skutečnou výhodou není samotný model, ale kontext, tedy znalost vašich dat a procesů, které s dotazem či zadáním souvisejí. Stejným argumentem ostatně obhajuje svou cenu i HubSpot proti „generickým" nástrojům.
A za třetí, správa a dohled – limity, pravidla, audit přes Purview i to, že data zůstávají uvnitř vaší důvěryhodné hranice – jsou tu vestavěné, ne dostavované.
Nic to nemění na skutečnosti, že budete-li chtít používat pokročilé možnosti a funkce agentů v Copilot Studiu či Coworku, bude tu reálná spotřeba, kterou je obtížnější plánovat. Vedle kreditů navíc existují i přilehlé náklady za prémiové konektory, Dataverse, Power Automate, výpočty v Azure a podobně, které přijdou na samostatné faktuře.
Vypnout už to nepůjde
AI taxametry začínají tikat a už se jich nejspíš nezbavíme (snad jen s lokální AI, ale to je téma na samostatný blog pro skutečné nadšence). Otázka pro nadcházející období nezní, jestli za kredity platit (tomu se ti, kdo nechtějí zůstat v adopci AI pozadu, nejspíš nevyhnou), ale jak jejich spotřebu (u)řídit. Analytici k tomu dodávají střízlivou poznámku, kterou by si měl přečíst každý, kdo AI nakupuje: víc umělé inteligence automaticky neznamená víc produktivity. Nevyhrají firmy, které AI budou nejvíc používat, ale ty, které její používání zvládnou nejlépe řídit.
A právě s tím vám chceme v Artexu pomáhat.
Pokud máte jakýkoliv dotaz, nebo zájem odstranit neefektivní články vašich procesů, neváhejte nás kontaktovat.